S půlnocí zastavujeme v Bruselu a nad ránem už jsme v Německu. Jsme sice chudší o koruny a libry, ale bohatší o zážitky a cenné zkušenosti. Tato cesta nás obohatila, posunula dál v samostatnosti a dala nám možnost zažít angličtinu jinak, než jak ji známe ze školních lavic. Také jsme si uvědomili, kde jsou naše rezervy a kde je třeba zabrat.

Velký dík patří našim rodičům, že měli odvahu nás na tuto cestu pustit! MOC DĚKUJEME a těšíme se na příště.

Loučíme se básní, která vše shrnuje:

Óda na zájezd do Anglie

V Kroměříži řidič Víťa vítá nás
a slibuje nám hezký čas.
V Brně přisedá řidička Luďka – blondýna,
co se taky moc těší do Londýna.
Po cestě si jedeme
průvodkyni Darinku v Praze bereme,
k Rozvadovu vydáme se,
na záchodě umyjem se.
Norimberk, Frankfurt nad Mohanem,
tudy všudy projedem,
dál Nizozemí, Belgie,
tato cesta dobrá je.
Na trajektu v Calais
dám si hranolky malé,
poté v Doveru vystoupíme,
sladkosti si nakoupíme.
White Cliffs velmi krásné jsou,
mají barvu křídovou,
na věži v Brightonu se bojíme,
avšak všechno ustojíme.
Na pláži si kamínkem hodíme,
ani racka netrefíme.
Večer na nás čeká nová rodina
a u nich krásná hostina,
ráno brzo vstáváme, 
do Portsmouth se vydáme,
loď Nelsona se nám líbila,
Darinka nám krásný den slíbila.
Dalšího dne jsme v Londýně
dáme sbohem naší adoptivní rodině.
Na Tower Bridge se díváme
a fotky si děláme,
London Eye jsme viděli,
ale na něm jsme nejeli.
Na Trafalgar Square nás Darinka odvedla, 
naše skupina  se prý moc povedla.

Vidíme turistů davy,

až nás bolí naše hlavy.

Kapitán Nelson shlíží na náměstí,

na cestu domů počasí dobré věští.

Darince moc děkujeme,
vždy si na ni vzpomeneme.

Jsme na cestě zpět
zase jsme trochu objevili ten svět,

rodičům doma děkujeme, že pustili nás                                                                              

a umožnili nám zažít tak skvělý čas.