Pod nápisem „Arbeit macht frei“ začala naše dějepisná exkurze v koncentračním táboře.

V pondělí 22. května jsem se spolu s dalšími spolužáky zúčastnila poznávacího zájezdu do polské Osvětimi a Březinky, kde jsme navštívili prostory bývalých koncentračních táborů.

Už v momentě, kdy jsem vstupovala do areálu pod již zmíněným nápisem, mi naskočila husí kůže. Uvědomila jsem si, co všechno se zde odehrálo a kolik lidí zde každý den bezdůvodně umíralo. Při výkladu pana průvodce, který nám historii popisoval docela podrobně, jsem si dokázala mnohem živěji představit, jaké hrůzy zde obyvatelé tábora museli zažívat. Vidět tohle na vlastní oči je rozhodně působivější, než se o tom pouze učit ve školních lavicích.

Poté jsme se přesunuli do 3 km vzdáleného tábora Březinka neboli Osvětim II. V tomto mnohonásobně větším prostoru jsme prošli část ženského tábora. Většina budov byla bohužel uzavřena. Pro veřejnost byla přístupná pouze jediná, která nám bohatě postačila k tomu, abychom si udělali obrázek, v jak strašných podmínkách tu vězni žili. Myslím si, že většina z nás si to ve skutečnosti ani představit nedokáže.

Jsem ráda, že jsem se tohoto zájezdu zúčastnila. Ukázal mi, jak krutý a nelidský svět může být, pokud ho ovládají fanatici, jakým byl Adolf Hitler. Více si vážím toho, v jaké době a jak žiji.

Kristýna Švehlíková, IX. B